nejsložitější je jednoduchost
"Pokud necháme obyčejné uniknout naší pozornosti, promeškáme samotný život. Jinými slovy, mnoho závisí na všednosti. S představivostí je všednost a vznešenost jedno a totéž."
Richard Quinney
Díky chybičce si pár ranních ptáčat (bohužel i včetně oslavence) mohlo přečíst tenhle článek o týden dřív. A tak, aby měli i dnes něco ke kafi, předávám dál informace (díky Mirko!) o události českého fotografického roku. V rodných Boskovicích bude Josef Koudelka vystavovat svůj legendární soubor "Invaze 68". A při této příležitosti si můžete poslechnout i přednášku Tomáše Pospěcha, autora skvělé knihy "Deníky Josefa Koudelky." S tím si ovšem pospěšte, protože na přednášku je nutné koupit vstupenku!
Co může být všednějšího, než obyčejný zahradní hlemýžď? Co může být vznešenějšího, než hlemýžď se zlatou ulitou? A co může být pro zachycení všednosti i vznešenosti lepšího, než fotografie?
Připadá mi to už docela dávno, kdy jsem kvůli focení cestovala a dychtivě vyhlížela zajímavé scenérie a situace. Když už to nebylo tak moc zajímavé, snažila jsem se v postprodukci tam tu neobyčejnost nějak dotlačit. Jenom abych mohla někomu ukázat fotku, nad níž by vzdychl. Asi takhle: "WOOOW!!!".
Brala jsem fotografii jako příležitost vyniknout, nebo se alespoň zviditelnit. Můžu říct, že se mi to svým způsobem podařilo, ale ta prvotní radost se z těch malých i větších úspěchů vytratila. Čím dál tím víc mi připadalo, že mi někde něco uniká. A většinou nám uniká smysl.
Postupně jsem zjistila, že na fotografování miluji to, jak nám pomáhá vidět. Naučila jsem se vážit si každodenních detailů reálného světa tím, že je fotografuji, a myslím, že se s tím mnozí z vás ztotožní. Fotografování banalit je ta nejsložitější jednoduchost, kterou znám.
Českou královnou ve fotografování banálních situací je pro mě Markéta Othová. Její velkoformátové fotografie byly součástí výstavy konceptuální fotografie v Ostravě před dvěma lety a já si je do dneška přesně vybavuji. Po obyčejné ulici jde obyčejná žena, která se na dalších fotkách vytratí a pak se vrací zpátky. Ta situace byla úplně banální, ale také nepochopitelným způsobem tajuplná. Markéta Othová je navíc velmi sympatická a plachá žena. Můžete se o tom přesvědčit prostřednictvím tohoto rozhovoru.
Otevřená clona si myslí, že vyfotografovat obyčejnou banalitu tak, aby vás chytila za srdce, je nesmírně těžké. Ale může vás to zachránit, když ve své tvorbě náhle nevíte kudy kam.
PS : Můj neobyčejný muž má dnes narozeniny a já mu tímhle přeju všechno nejlepší! Tentokrát pro něho nemám speciální článek, ale on i vy si můžete přečíst ty staré - když v new yorku prší... a like a rolling stone.