V baru jménem Krásný ztráty se rozhodně nezpívá o ztrátě dat. Není to poetické, není to melodické, ale hlavně to není krásné. Ztratit data je prostě velký špatný...

Tohle slovo jsem poprvé četla ve stejnojmenné povídce Oty Pavla, v níž se rovnou dozvíte i definici tohoto podivného výrazu : "Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna."

Pojem humanistická fotografie je v českém prostředí hluboce zakořeněn, a česká fotografická škola se jej drží, slušně řečeno, zuby nehty. I když ve světě je tento pojem spojován spíše s válečnou dokumentární fotografií, u nás je to něco jako tradice a rodinné stříbro. A z této tradice vychází i česká pouliční fotografie.

Ono se to nabízí - pouliční fotografie je ta, která je pořízena na ulici. Ale jsou i jiné definice - a mně se nejvíc líbí ta od Davida Gibsona : "Pojem pouliční fotografie označuje libovolný typ fotografie pořízené na veřejném místě." Už brzy nás bude zajímat ten "libovolný typ", ale dnes se budeme soustředit na ta "...

Existuje spousta rad a doporučení, čím a jak fotit pouliční fotografii. Například tito dva muži poslouchají ty dobré rady tak dlouho, až jim z toho narostly fousy.

To píšu schválně, konec prázdnin, protože si myslím, že je to sice smutné, ale ne tak traumatizující jako začátek školního roku. I když se musím přiznat, že mám mnohem raději začátky než konce.

...ale nikomu je, proboha, neukazujte! Asi se vám to zdá jako blbost, jako téma hodné jen odlehčeného posledního prázdninového článku. Ale neodcházejte! Vysvětlím!

Když se mě před pár lety někdo zeptal, co fotím nejčastěji, odpovídala jsem, že "jenom rodinu". Měla jsem tím na mysli, že nejsem ani seriózní portrétní fotograf, ani věhlasný dokumentarista, že ode mě nikdo žádnou díru do světa nemůže čekat, protože zkrátka fotím jen tu svoji obyčejnou rodinu.

Říká se, že fotka se stane fotkou, teprve když ji vytisknete. Když něco virtuálního přeměníte do konkrétní hmatatelné podoby. Ale jsou fotky, které zkrátka vytisknout nemůžete. Jsou totiž jen ve vaší hlavě...

Jsou chvíle, kdy upřímně nenávidím Billa Gatese a Steva Jobse. Naopak zbožňuji Johannese Gutenberga, který zachránil to, co mi ti dva podělali!