"Jakej je tvůj playlist, babi?" zeptal se mě můj šestiletý vnuk. Chvíli jsem zaváhala, pak jsem se z toho nějak vykroutila, vzápětí jsem si nainstalovala Spotify a sestavila svůj playlist. Nechci totiž žít v krabici!

"Probuďte svou vnitřní bohyni!", vyzýval článek, na nějž jsem narazila v čekárně u kadeřnice. Povzbuzena ezoterickým textem, začala jsem zkoumat své nitro. Ale bohužel jsem zjistila, že v sobě občas probudím jen lítou saň.

Mám bratra. O osm let mladšího, abyste rozuměli. Styděla jsem se ho vozit v kočárku, protože jako mimino byl vošklivej a zrzavej. Když povyrostl a jeho vzhled se poněkud zlepšil, brala jsem ho do kina na Fantomase.

Chlap si vezme foťák a jde fotit. Ale postarší dáma? To není jen tak. Kdyby mi moje máti odmalička vtloukala do hlavy kategorický imperativ : "Buď tam nejlepší!", vystudovala bych fotografii v Opavě, byla bych členkou APF a měla minimálně nominaci na World Press Photo. Ale matčina mantra byla: "Musíš tam být nejkrásnější!" Fakt dík, mami!

Loňský článek můra noční předvánoční patřil k vašim nejoblíbenějším, patrně hlavně proto, že "člověka to potěší, když slyší o neštěstí." Tak proč to nezopakovat?

Na loňský článek holubi se sdružují v hejnu... tedy po pravdě moc pyšná nejsem. Vlastně je mizerný, fotka nestojí za mnoho, název je zkomolený a celé je to úplně o něčem jiném. Nemá to být o introverzi, ale o individualitě!

Před rokem jste se ode mě dozvěděli, jak jsem přestala fotit . Ale nevíte, jak jsem fotit začala. Stejně jako Mozart klaviaturu, i já jsem ovládala fotoaparát už v útlém věku.

"PLÁN B" není jen název olomoucké restaurace. Plán B je něco, co byste rozhodně neměli podceňovat. A čím jste starší, tím je pro vás záložní plán důležitější. Můžou vás překvapit mnohem horší věci než to, že vaše obvyklá hospoda je zrovna zavřená.

Můj táta byl projektant a rád a často říkával, že je projektant, protože projektá pracovní dobu. Vzhledem k tomu, že za totáče takhle projektávali prakticky všichni, vypadalo to, že jen projektanti to mají oficiálně posvěcené.

Možná se pořád opakuji, ale čím dál tím víc jsem přesvědčená o tom, že dobrá fotka musí být vyfotografovaná srdcem. Jako příklad sem dávám tohle ostravské zákoutí.