...přesně řečeno krajinářské fotografie. Pořád se zmiňuji o tom, jak jsem přestala fotit krajiny, ale ještě jsem nevysvětlila proč. Na prvním místě musím říct, že neznám žádný jiný tak povznášející pocit, jako stát za úsvitu tváří v tvář úchvatné krajině a pořizovat její portrét. A přesto jsem se tohoto požitku nakonec dobrovolně vzdala.

Zdá se vám to jako nesmysl? Já bych neřekla. Když fotíte portrét, potřebujete dobré světlo a zajímavou fotogenickou tvář. A co potřebujete, když fotografujete krajinu? Dobré světlo a zajímavou fotogenickou krajinu.

Kupte si medvídka mývala! Dělám si srandu, pochopitelně. Teď o prázdninách se vám může lehce stát, že se budete nudit, což vůbec není marné! Ale já mám spíš na mysli tu letní fotografickou nudu, když dobré světlo je moc brzo ráno anebo moc pozdě večer. Večer si určitě rádi dáte po horkém dni dobře vychlazené víno a brzo ráno se...

"Tak, a je to tady, teď dostanu přes hubu", pomyslela jsem si, když se ke mně blížil ten udělanej chlápek, kterého jsem "nepozorovaně" fotila, jak zamyšleně kouří na lávce pro pěší.

Říká se, že nepořádek je poznávacím znakem kreativity. Obávám se, že v tom případě jsem velmi netvůrčí. Na mém pracovním stole je prostě za všech okolností ordnung... A nejen na pracovním stole, ale i v počítači.

Všichni se shodneme na tom, že McDonald's, Starbucks nebo H&M jsou populární značky. Když spěcháme, hodíme do sebe hambáč, do obřího kelímku si na cestu dáme latéčko a až ho do sebe obrátíme, jdeme si koupit tričko, které sice vůbec nepotřebujeme, ale - nekupte to, za těch pár šupů.

Ano, smekám přede všemi, kteří svůj koníček povýšili na způsob obživy. Já bych si na to netroufla. Neumím si představit nic těžšího, než živit se například jako svatební fotograf.

...tak to ukaž! Každý z fotografů má svůj sen a tím snem je většinou vlastní výstava nebo vlastní výpravná fotokniha. Samozřejmě snít se dá i o členství v agentuře Magnum Photos nebo o postu hlavního fotografa časopisu Rolling Stone, ale to už je fakt dost přes čáru.

řekl truhlář, u kterého jsme reklamovali dveře, které nešly zavřít. Později jsme měli příležitost zjistit, že tímto slovem označoval všechny vady a zmetky, jichž se dopustil a začali jsme mu říkat "Neduh".

Při svém snažení o uchopení pouliční fotografie jsem zjistila, že jsem tak trochu jako majitel výše uvedeného restauračního zařízení. Jsem ráda s foťákem na ulici, ale vadí mi, že mi tam chodí lidi...