...na Otevřené cloně nastává námi tak dlouho očekávaný okamžik - vyhlášení vítěze Hry o Moříčko. I když to nakonec vlastně nedopadlo jako hra, ale jako sociologický průzkum, jenž mi tedy řádně srazil hřebínek. Vlastně jsem si chvíli připadala ne jako autorka blogu, ale jako podomní obchodník s laciným zbožím, na něhož všichni už zdálky volají, že...

Slíbila jsem vám, že uvidíte, jak fotí u moře Helena Bezecná. Tak tady máte malou ukázku. Mimochodem, žralok a jeho společnice jsou v celé sérii pouze jako úvod vyprávění. Všichni ostatní aktéři mého fotopříběhu jsou staří až velmi staří.

Specifický druh pouliční fotografie vzniká u moře. Na plážích se zkrátka dějí věci a bylo by škoda toho nevyužít! Má to jen malý háček. Musíte být u moře mimo sezónu. O prázdninách jsou pláže plné dětí a pořizovat jejich fotky smrdí kriminálem - a naprosto oprávněně. Zato po prázdninách děcka vystřídají lidé dříve narození. Mnoho z nich dokonce...

Jak vidíte, přemýšlím o svém blogu velmi usilovně a došla jsem k názoru, že je třeba trošku mu upravit fazónu a dopřát prostor. Některé stránky jsem z osobních a bezpečnostních důvodů odstranila definitivně a jiné přesunula na https://www.helenabezecnaphoto.com .Na nich naopak už nebudou žádné kecy, jen čisté umění. To si fandím, co? Mějte se...

V baru jménem Krásný ztráty se rozhodně nezpívá o ztrátě dat. Není to poetické, není to melodické, ale hlavně to není krásné. Ztratit data je prostě velký špatný...

Ono se to nabízí - pouliční fotografie je ta, která je pořízena na ulici. Ale jsou i jiné definice - a mně se nejvíc líbí ta od Davida Gibsona : "Pojem pouliční fotografie označuje libovolný typ fotografie pořízené na veřejném místě." Už brzy nás bude zajímat ten "libovolný typ", ale dnes se budeme soustředit na ta "...

Existuje spousta rad a doporučení, čím a jak fotit pouliční fotografii. Například tito dva muži poslouchají ty dobré rady tak dlouho, až jim z toho narostly fousy.

To píšu schválně, konec prázdnin, protože si myslím, že je to sice smutné, ale ne tak traumatizující jako začátek školního roku. I když se musím přiznat, že mám mnohem raději začátky než konce.

...ale nikomu je, proboha, neukazujte! Asi se vám to zdá jako blbost, jako téma hodné jen odlehčeného posledního prázdninového článku. Ale neodcházejte! Vysvětlím!

Když se mě před pár lety někdo zeptal, co fotím nejčastěji, odpovídala jsem, že "jenom rodinu". Měla jsem tím na mysli, že nejsem ani seriózní portrétní fotograf, ani věhlasný dokumentarista, že ode mě nikdo žádnou díru do světa nemůže čekat, protože zkrátka fotím jen tu svoji obyčejnou rodinu.