Čeština mě neskutečně baví. Vezměte si třeba takové slovo expedice - někdo si představí výzkumnou výpravu za účelem objevení čehokoliv a někoho pro změnu napadne, že by určitou konkrétní osobu právě nejraději expedoval, pokud možno co nejdál. Ale já si vybavím Medvídka Pú, Prasátko a Ijáčka. A na jejich počest si každý rok uspořádám svou soukromou...

To jsem si na sebe teda s tím novoročním předsevzetím - jsem opožděná - upletla bič! Venku šedo, smog, mrholí, na ulicích čvachtá rozbředlý sníh a ještě k tomu fučí severák.

Tak jsem se dočetla, že umělá inteligence v převleku za seriózního úředníka vykrádá bankovní účty. Teda to jsou mi věci! Zlá, zlá umělá inteligence! Na druhou stranu, události dnů minulých mě přesvědčily, že je lepší mít raději inteligenci umělou, než žádnou. No, nechme to být a pojďme se věnovat umělé inteligenci ve fotografii.

"Jakej je tvůj playlist, babi?" zeptal se mě můj šestiletý vnuk. Chvíli jsem zaváhala, pak jsem se z toho nějak vykroutila, vzápětí jsem si nainstalovala Spotify a sestavila svůj playlist. Nechci totiž žít v krabici!

"Probuďte svou vnitřní bohyni!", vyzýval článek, na nějž jsem narazila v čekárně u kadeřnice. Povzbuzena ezoterickým textem, začala jsem zkoumat své nitro. Ale bohužel jsem zjistila, že v sobě občas probudím jen lítou saň.

Mám bratra. O osm let mladšího, abyste rozuměli. Styděla jsem se ho vozit v kočárku, protože jako mimino byl vošklivej a zrzavej. Když povyrostl a jeho vzhled se poněkud zlepšil, brala jsem ho do kina na Fantomase.

Chlap si vezme foťák a jde fotit. Ale postarší dáma? To není jen tak. Kdyby mi moje máti odmalička vtloukala do hlavy kategorický imperativ : "Buď tam nejlepší!", vystudovala bych fotografii v Opavě, byla bych členkou APF a měla minimálně nominaci na World Press Photo. Ale matčina mantra byla: "Musíš tam být nejkrásnější!" Fakt dík, mami!

Ano, je to tak, jsem opožděná ve vývinu. Myslíte si, že kecám, protože je mi 67 a evidentně nejsem retardovaná. Ale já jsem prostě neabsolvovala jednu etapu dospívání a došlo mi to teprve teď!

Loňský článek můra noční předvánoční patřil k vašim nejoblíbenějším, patrně hlavně proto, že "člověka to potěší, když slyší o neštěstí." Tak proč to nezopakovat?

Na loňský článek holubi se sdružují v hejnu... tedy po pravdě moc pyšná nejsem. Vlastně je mizerný, fotka nestojí za mnoho, název je zkomolený a celé je to úplně o něčem jiném. Nemá to být o introverzi, ale o individualitě!