Před rokem jste se ode mě dozvěděli, jak jsem přestala fotit . Ale nevíte, jak jsem fotit začala. Stejně jako Mozart klaviaturu, i já jsem ovládala fotoaparát už v útlém věku.

"PLÁN B" není jen název olomoucké restaurace. Plán B je něco, co byste rozhodně neměli podceňovat. A čím jste starší, tím je pro vás záložní plán důležitější. Můžou vás překvapit mnohem horší věci než to, že vaše obvyklá hospoda je zrovna zavřená.

Můj táta byl projektant a rád a často říkával, že je projektant, protože projektá pracovní dobu. Vzhledem k tomu, že za totáče takhle projektávali prakticky všichni, vypadalo to, že jen projektanti to mají oficiálně posvěcené.

Možná se pořád opakuji, ale čím dál tím víc jsem přesvědčená o tom, že dobrá fotka musí být vyfotografovaná srdcem. Jako příklad sem dávám tohle ostravské zákoutí.

Teď nemám na mysli školní předmět, přezdívaný "Ptačí budky". Chci psát o mém svízelném návratu k podstatě pořízení, nebo chcete-li, tvorbě fotografie.

...co nechceš, aby oni činili tobě. Přeloženo pro fotografy : "Nefoťte ostatní tak, jak byste sami nechtěli být fotografováni."

Přiznám se vám na rovinu, už od malička nemám ráda hřbitovy. Nejsem z těch, kteří umí postát u hrobu svých blízkých a upřímně si s nimi pohovořit.

Tímhle článkem se pouštím na tenký led. Jedná se o můj rozporuplný vztah k jednomu městu. Já totiž trpím averzí vůči Olomouci a prosím tímto početnou část své rodiny a přátel o prominutí.

Ano, řeč bude o sluneční cloně. Mám v živé paměti, jak se můj bratr spravedlivě rozčílil, když viděl pána, který měl sluneční clonu našroubovanou na objektivu opačně - tak říkajíc, čekající v záloze.

Chtěla jsem nějak parafrázovat název mé oblíbené knihy "Tři muži ve člunu, o psu nemluvě". Ale jako název by to bylo moc dlouhé, neboť mě nenapadlo nic jiného, než "Dva manželé na cestě, o foťáku nemluvě".